Čtyři dny, které dětem ukázaly, co všechno zvládnou
Výzvy, týmová spolupráce a překonávání vlastních hranic. Program Survivor – Česká divočina dětem ukázal, že věty „To nejde“ nebo „To nezvládnu“ nemusí být konečné.
Čtyři dny v přírodě, dva kmeny, spousta úkolů a minimum prostoru pro nudu. Program Survivor – Česká divočina ale nebyl jen o soutěžích, bodech a dobrodružství. Jeho hlavním smyslem bylo vytvořit prostředí, ve kterém se děti učí spolupracovat, nést odpovědnost, zvládat neúspěch a nevzdávat se při první překážce.
Během programu bylo potřeba překonat nejen fyzické výzvy, ale také hádky, neshody a věty jako: „To neumím“, „To nejde“, „Já to dělat nebudu“ nebo „To jsem neřekl/a“. Právě v těchto chvílích začíná skutečná práce. Děti se učily, že některé věci nejdou napoprvé, že je potřeba vydržet, zkusit jiný postup, požádat o pomoc nebo naopak podpořit někoho dalšího.
Nešlo o to, aby všechno zvládly bez chyby. Důležité bylo, aby to nevzdaly dříve, než se o to vůbec pokusí.
Program byl postavený na praktických a zážitkových činnostech. Děti pracovaly v týmech, vymýšlely název kmene, tvořily vlajku a pokřik, hospodařily s vlastní táborovou měnou a rozhodovaly, za co ji využijí. Během celodenní výpravy plnily pohybové i poznávací úkoly, zachraňovaly zraněného nebo rozdělávaly oheň. Další den je čekaly vodní hry, vaření a hledání pokladu. Společně postavily teepee a část z nich v něm také přespala.
Každá aktivita byla připravena tak, aby děti nemohly zůstat jen pasivními pozorovateli. Musely se zapojit, rozhodovat, domlouvat a nést důsledky svých rozhodnutí.
„Právě to je pro nás důležité. Podobné programy nepřipravujeme jen proto, aby děti zažily několik zábavných dnů. Chceme jim nabídnout bezpečný prostor, ve kterém mohou zkoušet nové věci, zažívat úspěch i neúspěch, učit se zvládat emoce a hledat cestu zpět ke spolupráci,“ říká Ladislav Němeček, jeden z tvůrců programu.
„Hodnota podobných zážitků spočívá také v tom, že dítě, které nám na začátku řekne: ‚To nezvládnu,‘ se nakonec samo diví, že to dokázalo,“ dodává další z tvůrkyň programu Simona Flekalová.
Dítě, které nechce spolupracovat, může zažít, že bez dohody se tým neposune. A dítě, které se snaží od problému utéct větou „To jsem neřekl/a“, se může postupně učit přijímat odpovědnost za své chování.
Survivor tak nebyl jen cestou do divočiny. Byl také cestou k větší samostatnosti, vytrvalosti, důvěře a schopnosti fungovat ve skupině. A právě proto má smysl podobné programy připravovat.
